Často je to běh na dlouhou trať. Hodně času strávených u inzerátů, spousta telefonátů, hromada emailů. K tomu hodně nervozity, protože dokud si člověk nevyřeší střechu nad hlavou, je nonstop v pohotovosti. Ne, hledat nájem doopravdy není med. Čím lukrativnější lokalita, tím víc připomíná hledání solidního nájmu závod a archeologickou piplačku v jednom. Na jednu stranu musíte být rychlí a neztrácet čas, na druhé straně nemůžete nic přehlédnout ani uspěchat. Nářků na to, jak těžké je najít k nájmu něco slušného, jsem slyšela za posledních pár let spoustu. Tak mě napadlo o tom taky napsat něco z pohledu makléřky.

Bez psa ani štěk

Můžete nějak zvýšit svoje šance na to, že ulovíte dobrý byt? Za normální peníze? Ideálně s pohodovým majitelem, fajnovou dostupností a tak dále? Samozřejmě, že můžete. Jako obvykle k tomu nestačí jeden nebo dva úkony. Musíte se snažit na všech frontách.

V prvé řadě si nastavte hlídacího psa. Prostě to udělejte. Nevěřte tomu, že narazíte na slušné bydlení, když si jednou do týdne prohlédnete realitní servery. I kdybyste to dělali několikrát za den, předběhne vás někdo, kdo toho hlídacího psa na rozdíl od vás má. Jakmile se objeví solidní inzerát, tak pište/volejte. Buďte mezi prvními. Není to sice to nejdůležitější, ale je to rozhodně něco, co o vašem úspěchu spolurozhoduje.

Řekněme, že hlídacího psa nebo jiný nástroj k posílení včasné reakce máte. Dobrá nabídka vám odteď neunikne. Co dál? Dál byste měli mít jasno v tom, co o sobě chcete sdělit. Připravte si kratičký, všeříkající, úderný text. Něco jako motivační dopis, když hledáte práci. Kdo jste, co děláte, jaké máte koníčky, jak dlouho plánujete v bytě být. Pomáhá i informace, že máte smlouvu na dobu neurčitou, nebo že vás podporují rodiče, nebo že máte nárok na příspěvek na bydlení.

Zkrátka něco, co z vás dělá v očí majitelů spolehlivého plátce. 

Už jsem zažila zájemce, který sám od sebe nabídl výpis z účtu za poslední tři měsíce. Majiteli to tehdy přišlo jako velký zásah do soukromí, takže výpis nevyžadoval, bylo ale zřejmé, že na něho taková iniciativa udělala dojem. A ano, zájemce byt nakonec dostal.

Pokud vám to není vyloženě proti srsti, připojte fotku. Majitelé o vás budou nejspíš hned jinak přemýšlet, když si budou moci umět představit konkrétního člověka.

Chovejte se jako lidi

Z tohohle podnadpisu se vám možná zježily vlasy. ‚‚Co si to ta Klimešová myslí?! Že se neumím chovat?!‘‘

Nebojte, nemyslím to vůbec zle. Naopak. V té formulaci je jistý záměr. Doopravdy bych si přála, abyste si tenhle podnět zapamatovali, nejlépe zapsali za uši a každopádně vzali za svůj a skutečně ho převedli do praxe, až se budete na majitele bytu nebo na jeho zástupce obracet.

Když vás nabádám, abyste se chovali jako lidi, nemyslím tím nic jiného než to, abyste byli lidští. Abyste jednali s majitelem tak, jak byste chtěli, aby někdo jiný jednal s vámi. ‚‚Prosím více informací‘‘ je strojová zpráva, naprosto neosobní, předem určená k záhubě. Bohužel tak komunikuje čím dál víc lidí, protože jim na tom v dnešní uspěchané době nepřijde nic zvláštního. Je to škoda.

Ujišťuji vás, že tohle nejspíš bude druhá strana ignorovat a dá přednost někomu jinému. Někomu, kdo se třeba zeptá na vztahy se sousedy. Nebo třeba na to, jestli si může ve sklepě bezpečně zamknout kolo. Zkrátka na něco, co dává smysl. Ale pozor! Buďte pozorní a neptejte se na něco, co už je v inzerátu naprosto jasně napsané. Muset odpovídat na něco, na co už předem jasně odpověděli, to dokáže i mimořádně trpělivé majitele znechutit.

Doopravdy má smysl být aktivní, něco o sobě říct, dát najevo, jací jste. Už jsem zažila i to, že se o byt ucházely dvě zájemkyně, z nichž jedna mohl platit méně než druhá. Jenže majitelce byla sympatičtější a celkově v ní vzbudila větší důvěru. Dala jí přednost, třebaže to pro ni znamenalo menší měsíční rentu. Ne, samozřejmě nejde o nic standardního, je to výjimka, ale jak vidíte, zázraky se stávají.

Z pohledu člověka, který občas pro klienty nájemce hledá, bych dodala, že jakákoliv aktivita navíc je nutná, pokud usilujete o bydlení v jakékoliv atraktivnější lokalitě. Stane se, že na jeden byt dorazí třicet žádostí. Jedna ku třiceti. To není moc konejšivý poměr. Kdo projde sítem? Koho pustí makléř do dalšího kola? Někoho, kdo si dal záležet. Kdo připojil právě fotku, kdo napsal motivační dopis, kdo poskytl jakékoliv záruky o tom, že nájem bude platit včas. Dává to smysl. ‚‚Tenhle člověk o ten byt fakt stojí. Fakt se snaží. Je šance, že se o něho bude fakt starat.‘‘ Tohle mi zhruba běží hlavou. A vsadila bych se, že spoustě dalších makléřů taky.

Rozhoďte sítě

Víte, jak se to říká s tou línou pusou a holým neštěstím? Stránky s bydlením jsou jeden způsob, jak najít bydlení, ale rozhodně ne jediný. Řekněte kamarádům, co hledáte, ptejte se kolegů, jestli by o něčem náhodou nevěděli. Držím vám pěsti, aby se ten vysněný byt s pohodovým majitelem nakonec našel.