Vsadím se, že spousta kolegů realitních makléřů má podobnou zkušenost. Čas od času se prostě přihodí, že se na makléře nějaká nemovitost přilepí. Teď nemám na mysli neprodejné “ležáky”, které visí v nabídce měsíce. Myslím tím takovou nemovitost, kdy to prostě v dané chvíli nedopadne a ona se mu po letech vrátí zpátky. Zrovna tohle se nedávno přihodilo mně. Okolnosti prodeje nemovitosti jsou natolik podivuhodné, že se o ně zkrátka musím podělit.
Jak už jsem řekla, příběh této zakázky se začal psát už před pár lety. Jeden známý postavil dům a chystal se jej hned po kolaudaci prodat. Prodej chtěl svěřit mně, tehdy jsem mu ale poradila, ať s ním ještě nějakou chvíli počká. Daňová zátěž u novostaveb přece jen není malá, bylo téměř jisté, že se co do zisku to pro něj nebude výhodné.
Prodej ho nijak netlačil, tak se nakonec do domu nastěhoval sám. Jak už to tak ale v životě bývá, život ho zavál jinam, a tak se nedávno rozhodl dům prodat a změnit působiště. A v tuto chvíli mě opět povolal na scénu. Oklikou, nepřímo, ale přece.
Podotýkám, že byť se jednalo o známého (nebo možná právě proto), nijak jsem sebe sama neprotežovala. Bylo to v době, kdy jsem o práci rozhodně neměla nouzi. Věděla jsem, že se dům s konečnou platností chystá prodávat, ale nechávala jsem všemu volný průběh. Až se jednoho dne stalo, že zavolal a zeptal se mě, co si myslím o ceně, kterou mu za dům nabídli stávající sousedé.
V tuto chvíli je úplně jedno, jak vysoká ona počáteční částka byla. Vesměs platí, že kamarád, známý nebo soused kupuje vždy pod cenou. Jednou jedinkrát se mi stalo, že soused sám od sebe nabídl a odkoupil nemovitost za reálnou tržní cenu.
“Málo,” řekla jsem pravdivě a stručně. Abych jen zdánlivě nestřílela od pasu, poskytla jsem známému detailní analýzu ceny nemovitosti, která zohledňovala vše od technického stavu domu, umístění, toho, na jakou částku by se stavitel dostal dnes, pokud by si chtěl postavit stejný dům. A hle, rázem jsme byli na cifře o třetinu vyšší. Ze svého pohledu jsem prodejci poskytla relevantní odpověď na otázku, se kterou si nevěděl rady. Ale ani v této fázi jsem se do prodeje nehrnula.
S novou prodejní cenou pochopitelně konfrontoval sousedy, kteří měli o nemovitost zájem a měl možnost ji získat jako první. Reagovali přesně tak, jak se dalo očekávat.
“To určitě!”
“Za tolik a tady?!”
“Odkud ta tvoje realiťačka spadla?”
“Tak my si teda počkáme na slevu…”
Tamní realitní agentce se cena zdála rovněž přehnaná, a tak se stalo, že jsem prodej nakonec vyfasovala já. Chopila jsem se prezentace tak, jak mám ve zvyku, vystavila ji na stránky, vytvořila web nemovitosti, pustila fotky a informace o nemovitosti do oběhu po sociálních sítích i přes realitní portály… a během příštích pár dní jsem se začala obávat, že mi telefon přiroste k uchu.
Navzdory očekávání všech – sousedů, místní realitní makléřky i mého kamaráda – se o dům strhla nefalšovaná bitka.
Pravidlo o tom, že kdo dřív přijde, ten dřív mele, považuji (nejen v realitách) za přežitek. Šanci na prohlídku by měl mít každý, kdo se přihlásí v době, kdy je nemovitost v nabídce. Už jenom proto, že pro někoho to může být jen další hezké bydlení, pro jiného ideální místo k životu. Někdy se prostě stane, že člověku nemovitost padne jako ulita. Ano, ulita 🙂 A to jsou chvíle, které mi stojí za to, abych absolvovala více prohlídek s více lidmi, i když je třeba už první zájemce ochotný “teď a tady” podepsat kupní smlouvu. Ze zkušenosti vím, že jsou i ostatní (byť odmítnutí) zájemci rádi, že mají srovnání a prohlídka jim byla umožněna.
Nemluvě o tom, že výběr kupce je svým způsobem také zodpovědnost. Bude s kupujícími rozumná domluva? Mají na koupi opravdu peníze? Je reálné stihnout vše dokončit v potřebném čase? Jaké jsou jejich další plány? Jak zapadnou do dané lokality? Jak budou vycházet se sousedy atd. Kontakt prodejce s kupcem zprostředkovává realitní makléř a na všechny tyto otázky by měl znát odpověď.
Už ani nevím, kolik telefonátů a prohlídek jsem absolvovala, než jsem ho musela pod tlakem okolností stáhnout z nabídky. Podstatné je, že hned čtyři kupující nabídli sami od sebe víc peněz.
A tak se nakonec dům navzdory očekávání všech – tentokrát tak trochu i mě samotné – prodal za cenu ještě o půl milionu vyšší.
Očekáváte, že byli kupci nabobtnáním prodejní ceny ve výsledku zklamaní?
Nikoliv.
Překvapilo je sice to, že s návrhem nepřišli jako jediní, ale zároveň byli vděční, že nemovitost dostala na starost nestranná osoba. “Tady se všechno prodává mezi známými, člověk zvenčí nemá šanci normální stavení koupit,” řekla mi mimo jiné nová paní domu.
Mohlo by mě těšit, že měla radost ona i celá její rodina, že měl radost můj známý – budoucí bývalý majitel, zároveň mi ale pár dočasných vrásek namalovali někteří odmítnutí zájemci, které jsem musela seznámit s verdiktem.
“Ale my jsme volali jako úplně první!”
“Já jsem to našel v deset večer a už jsem vás nechtěl otravovat!”
“Je mi jedno, jak to uděláte, ale já ten dům chci a chci ho za původní cenu!”
Tohle všechno je jen takový malý výběr z hroznů, vyhrocených reakcí bylo podstatně víc. Jistý pán mi pohrozil, že proti mně poštve Českou obchodní inspekci, protože jsem dům ve výsledku prodala dráž. Jelikož mám svědomí čisté, popřála jsem mu šťastné pořízení. Ale stejně mi ještě nějakou chvíli trvalo, než jsem se nad podivuhodným vývojem celé situace přestala podivovat.
Může mi mít někdo za zlé, že jsem kývla na nabídku vyšší ceny, když ke všemu přišla ze strany samotných kupujících? Nepochybně ano, jak jste se dočetli výše. A mezi námi, všechny zhrzené zájemce chápu.
Co by udělali zhrzení zájemci, kdyby byli na mém místě? To se samozřejmě nikdy nedozvím. Ale myslím, že bych si dokázala tipnout.
Tenhle dům, příběh, který mě k němu vázal a především humbuk, který se kolem něj nakonec roztočil, jsou možná výjimka. Faktem ovšem je, že proroctví původních zájemců a místní makléřky – že mě nezájem nakonec donutí jít s cenou dolů – se ani částečně nenaplnilo. Právě naopak. Není v tom žádné šarlatánství ani podvod. Vrátilo se mi to, že každé jednotlivé nemovitosti věnuji stejné úsilí a péči. A je úplně jedno, jestli zprostředkovávám prodej “standardnímu” klientovi nebo kamarádovi.
Občas slyším něco ve stylu “to se vám to prodává, takový dům by se prodal úplně sám i bez makléře”. To určitě ano. Ale za jakých podmínek, za jakou cenu a jakým lidem, to už vidí jen málokdo.
Chcete stejnou péči pro svou nemovitost?
Sledovat mě můžete také na Facebooku nebo Instagramu, kam sdílím i své další příběhy a aktuality.