Mám ráda humor a toho není nikdy dost. Proto si pro jednou ze své profese vystřelím. Třebaže si stojím za tím, že každý odstavec skrývá velký kus pravdy, berte celý text s nadhledem.
Pýcha
Člověk si musí věřit, jinak se v prodávání nemovitostí dlouho neohřeje. To je jasná věc. Všeho moc ale škodí a nezdravá sebedůvěra není žádná výjimka. Co se stane, když člověk začne přehnaně věřit ve své schopnosti a nadání?
Jak všichni víme, pýcha přechází pád.
Ukázkovým příkladem jsou momenty, kdy makléř bezmyšlenkovitě odsouhlasí majiteli nereálnou prodejní cenu. ‚‚Jasně, to prodáme (případně pronajmeme)! To půjde samo!‘‘ A pak to nejde s vypětím všech sil měsíc, půl roku… natož aby to šlo samo.
Makléř je frustrovaný, prodávající naštvaný, negativní recenze na realitní služby na dohled. Lidé, kteří sledují realitní servery, mají dobrý přehled o tom, když dům / byt / pozemek / cokoliv jiného visí v nabídce podezřele dlouho. Pak často nezbývá než slevit.
A jakmile jednou jdete s cenou dolů, máte zaděláno na to, aby se ji zájemce snažil srazit ještě níž.
Lakomství
Neochota podělit se s bližními nebo potřebnými vede (obvykle) do pekla. Jistou paralelu vidím i v realitách. Umím nemovitosti prodávat, neumím nemovitosti ale skvěle fotit / natáčet a dělat všechno potřebné okolo. Zvládla bych to, ale nevidím důvod mrhat časem, když vím, že jsou lidé, kteří vládnou řemeslem mnohem líp než já. A kteří zvládnou dát profesionální fotogalerii / video do kupy rychleji a hlavně kvalitněji.
Na jednom prodeji pracujeme několik lidí (fotografka, kameraman, dronař a já) Záleží na tom, co přesně se hodí ke konkrétní nemovitosti, někdy ještě přibereme dalšího do party.
Snad největší hřích je šetřit na kvalitním právníkovi kvůli ‚‚výhodnějšímu‘‘ paušálu. Z výhodného se totiž stává nevýhodné, jakmile narazíte na botu, kterou levnější právník neobjevil.
Jasně, stojí mě to peníze. Ale peníze jsou oběživo a přijdou s další zakázkou, na kterou budu moci kývnout dřív, protože s pomocí ostatních zpravidla také dřív prodám. Stojí mi to za to. Respektive mi nestojí za to být na všechno sama na úkor kvality.
Ze zkušenosti vím, že nejvíc makléřů vyhořelo právě na tom, že se snažili být za každou cenu (jak příznačné) samostatní.
Závist
Můj děda říkával, že někteří lidé jsou schopni závidět i pěkné počasí na pohřbu. Makléři jsou také jenom lidi, takže i mezi námi najdete jedince, kteří jsou si schopni závidět kdeco. Od hezčí vizitky po ‚‚lepší‘‘ (čtěte dražší) nemovitost. Jak se dozvíte, že vám jiný makléř závidí? Zpravidla tak, že se od někoho jiného doslechnete, co všechno podle daného makléře děláte špatně.
Co k tomu říct? Snad raději nic. Za každého mluví nejlépe vlastní výsledky.
Osobně si myslím, že ve zdravé míře může být závist motivující. Když vidím, že některý makléř dělá něco lépe než já a tuším, že by to mohlo být ku prospěchu věci, pracuji na tom, abych v daném byla stejně dobrá (ideálně ještě lepší).
Závist je v mé profesi běžná i díky zdánlivě přemrštěným provizím. Ale málokdo si uvědomuje, co práce obnáší. Každý vidí jen výsledné číslo, ale zapomíná na náklady, čas, vzdělávání, všemožná rizika… Na to říkám, že si každý může zkusit, zač je toho loket. Inzerátů hledáme nové makléře je nespočet.
Hněv
Víte, co je nejlepší na práci na volné noze? Když se něco pokazí, můžete se hněvat jen sami na sebe. A každá chyba váš činí zkušenější, odolnější… bla bla, znáte to. Takhle ‚‚sluníčkově‘‘ si skutečně můžete sami pro sebe omluvit spoustu přešlapů. Jenže občas se stane, že na vás spadne něco, na co se snad ani jinak než hněvem reagovat nedá.
Možná vás to překvapí, ale teď nemám ani v nejmenším na mysli klienty / kupující a jejich vrtochy. Opravdu k vzteku je například, když prodáváte chatu a zjistíte, že je k elektrické síti připojená zcela nelegálně. Nikdo neví co dál, úředníci si vás přehazují jako horký brambor. (Skutečná story.) Nebo když vkládáte svůj čas a energii do prodeje nemovitosti, kterou ve skutečnosti majitel vůbec prodat nechce, ale nemá na výběr. Ať už kvůli neshodám v rodině, nebo třeba kvůli exekucím. (Skutečná a smutná story.)
Pak vždycky děkuji za to, že vůbec máme schopnost se hněvat. Protože jediným řešením neřešitelných problémů je to, že člověk upustí páru.
Smilstvo
Vztah prodávající – makléř je vlastně takové dočasné manželství. Minimálně mají dost společného. Je důležité, aby si prodávající a makléř vzájemně důvěřovali. Makléř často dělá, co prodávajícímu na očích vidí. A tak dále.
Za smilstvo můžeme s přivřeným okem považovat situaci, kdy makléř vymění blaho prodávajícího za blaho někoho jiného. Většinou kupujícího nebo svoje vlastní. Třeba prodá nemovitost pod cenou. Anebo přijme „všimné“ nebo jinou výhodu pro sebe.
Jistě vás zajímá, jestli mi už někdo někdy nějaký obolus bokem nabídl. Nabídl.
Přijala jsem ho? Tohle bude znít banálně. Kdo by se tak asi veřejně přiznal k malé domů, že ano? Nicméně mám svědomí čisté. Podobné praktiky jsou jednak proti mým zásadám, ale také proti zdravému rozumu.
Jedna nevěra vám může zničit manželství, jeden úplatek vám hravě zvládne zruinovat pověst.
Nestřídmost
Právě teď, když píšu tento text, mám v nabídce šest nemovitostí, které jsou aktuálně k mání. Proč to není víc? Jak už jsem řekla, makléři jsou taky jenom lidi a já potřebuji někdy například spát. Ale především chci každé jednotlivé nemovitosti věnovat maximum úsilí a času.
Zkrátka vím, kdy mám ‚‚dost‘‘.
Všímám si, že na model ‚‚méně je někdy více‘‘ přechází víc a víc lidí, kteří dělají nemovitosti na vlastní pěst. Bývaly ale doby, kdy mi mých pár nemovitostí čas od času někdo ‚‚omlátil‘‘ o hlavu.
‚‚Klimešová zvládá prodat většinou tři, maximálně čtyři nemovitosti najednou.‘‘ Jasně. Ale Klimešová je zvládá z drtivé většiny prodat velmi rychle třeba i do týdne. A to díky kvalitní přípravě a správné strategii prodeje. Víc nemovitostí znamená méně času na přípravu.
Jak už jsem zmínila, lidé, co sledují realitní servery, mají takzvané ležáky – neprodejné reality – v merku. Většinu potenciálních kupců napadne, že je s nemovitostí nejspíš něco špatně, když visí tak dlouho mezi nabídkami k prodeji. Málokoho napadne uvažovat, že si makléř možná ukousl příliš velké sousto.
Tak jako tak, ve výsledku je to prodávající, kdo doplatí na makléřovo ‚‚obžérství‘‘.
Lenost
Na světě jsou dva druhy bývalých realitních makléřů. Ti, kteří prodej nemovitostí opustili zcela dobrovolně a ti, kterým nic jiného nezbývalo. Zde na blogu jsem už víckrát zmiňovala, že kdo nedrží krok s dobou, musí z kola ven. Trh má zázračnou schopnost samočištění.
Nezájem, neochota a nulová snaha pracovat na sobě nebo cokoliv zlepšit dělají z realitních makléřů bývalé realitní makléře.
Co jsem tím vším chtěla říct? Šlo mi hlavně o to, abych na jinak vcelku kontroverzní profesi realitního makléře hodila zase jednou lepší světlo. Jak vidno, nástrah a pokušení, které na nás číhají, není málo.